Před několika lety absolvoval naši školu prvoligový fotbalista Štěpán Harazim, který je již několik let neodmyslitelně spjat s hradeckými „votroky“.
Štěpáne, asi mohu prozradit, že jsi absolvoval obor Provoz a ekonomika dopravy. Proč ses kdysi v patnácti letech rozhodl nastoupit právě na tento obor?
Byl jsem se tenkrát podívat na den otevřených dveří a škola mě zaujala, a to jak obor, tak i prostředí, ve kterém jsem se cítil příjemně. Navíc jsem usoudil, že by mě předměty jako doprava a logistika mohly bavit.
A jak vlastně na středoškolské studium vzpomínáš? Kdyby sis měl vybrat znovu, šel bys opět na naši školu a vybral by sis opět tento obor?
Určitě bych na naši školu šel znovu, chodil jsem tam opravdu rád a v paměti si uchovávám jen ty nejlepší vzpomínky.
Myslíš, že Ti škola dala něco, co můžeš využít i ve své sportovní kariéře?
Určitě ano – jak po lidské stránce, tak i odborně, jelikož jsem přesvědčen, že kdybych se vrátil někdy v budoucnu k tomuhle oboru a znalosti si oživil, mohlo by mě to bavit.
Již v průběhu studia jsi začal hrát za opavské „áčko“, jak ses vlastně dostal do Hradce?
Po roce a půl strávených v mužích v Opavě mi zavolal sportovní manažer pan Sabou, jestli bych měl zájem jít do Hradce, já jsem neváhal; i z toho důvodu, že se tam stavěl nový stadion.
Víš vůbec, co výraz votrok označuje? Mnoho lidí si myslí, že hráči a fanoušci Hradce jsou nevolníky, ale to slovo mělo historicky ještě jeden význam…
To netuším…
Podle mých informací to je starý hovorový výraz pro chlapce, něco jako synek. Takže synci. A jsou tak prý označováni nejen hráči, ale i fanoušci. V Hradci (mezi votroky) působíš několik sezón, co považuješ za svůj nevětší úspěch v tomto klubu?
Díky za informaci. Troufám si říct, že ty 4 sezóny, co jsem v Hradci strávil, se dají považovat za úspěšné všechny. Třikrát jsme skončili uprostřed tabulky, což pro Hradec bylo výborné umístění, a jednou dokonce na šestém místě. Z osobního hlediska za úspěch považuji všechny góly, co jsem dal.
Mám pocit, že Hradec má také silnou fanouškovskou základnu, zdá se mi, že to jsou srdcaři. Jak z pozice hráče vnímáš „spolupráci“ s fanoušky.
Ano, v posledních letech udělali i oni velký pokrok. Jsou skvělí, i tím že máme nádherný nový stadion. Skoro každý zápas máme vyprodáno (9300 míst). Vnímám ji určitě pozitivně, naším snem je třeba vyhrát pohár, i pro ně.
Zastavme se na chvíli u Tvého osobního života. V průběhu svého angažmá v Hradci ses stihl oženit, asi mohu prozradit, žes svatbu měl v Kravařích a že Tě oddával také jeden z mých žáků – otec Jakub Lasák😊.
Ano, přesně tak. Stihl jsem se oženit, mám krásnou dcerku, takže vlastně spokojený život, i když jsme byli podrobeni velkým zkouškám, co se týká zdraví. Takže jak pozitivní, tak i ty těžké chvíle prožíváme společně. Pan farář Lasák byl skvělý, máme nádherné vzpomínky na obřad a svatbu.
Loni jsem Tě letmo viděl na nějaké sportovní slavnosti ve Štěpánkovicích, jak často se vůbec dostaneš domů na Opavsko a Hlučínsko.
Většinou jednou za dva až tři týdny, ale samozřejmě jak kdy, někdy víc a někdy méně, ale máme skvělou rodinu, jezdí i oni za námi.
Je něco, co Tě ve fotbalu žene vpřed? Něco, co by mohlo inspirovat i mladé sportovce, naše žáky?
Určitě motivací je moje rodina, co jsem vytvořil, snažíme se, ať máme hezký a spokojený život. Od mládí miluju fotbal, vyrůstal jsem na hřišti. Určitě pro mě velká motivace je také umění posouvat se dál , i když přijdou a přicházejí překážky a těžké časy ve fotbale, ale dostat se přes ty překážky dál, jak se říká: spadnout a vstát, to je důležité. A taky být vytrvalý a pokorný, tohle si myslím je i velká inspirace pro ostatní.
Děkuji za rozhovor, přeji Ti vše dobré a těším se na další setkání.
Já děkuji a tímto rozhovorem zdravím pedagogy, se kterými jsem měl tu čest se potkat a rád na ně vzpomínám. Především zdravím paní třídní Borunskou.
Gabriel Juchelka
Poznámka: Štěpán i tazatel si tykají, proto si tykají i při tomto rozhovoru.
Interview
