Žák 4. ročníku oboru Marketing a logistika Vincent Glos se v květnu vrátil z ročního působení v americkém juniorském hokejovém klubu Maryland Black Bears.
V průběhu celého roku studoval individuální formou, nyní se připravuje na absolvování maturitní zkoušky. Jsme rádi, že přijal pozvání, aby nám poskytl interview.
Vincente, vítejte zpátky v ČR a na Obchodní akademii a SOŠ logistické.
Děkuji za pozvání a zdravím Vás.
Začněme školní otázkou. Co Vás před 4 lety vedlo k tomu, že jste se přihlásil ke studiu oboru Marketing a logistika?
Podle toho, co jsem si o oboru zjistil, jsme se s rodiči shodli, že to bude pro mě nejlepší možnost studia. Zajímá mě jak ekonomika, tak marketing a dále jsem věděl, že na opavské obchodce lze skloubit studium a aktivní sport.
Ano, to je pravda. Vy jste už od svého dětství hokejistou. Kdo Vás k tomuto sportu přivedl?
Byl to můj otec. Tátovi se hokej zalíbil, i když ho nikdy nehrál jako dítě, až později v dospělosti. Díky tátovi jsem začal hokej hrát asi od svých čtyř let, nejprve tady v Opavě a později v Ostravě.
Do Ameriky jste odcestoval na konci loňského léta. Jaké to bylo pro mladého kluka z Opavy vydat se do daleké ciziny?
Vnímal jsem to jako obrovskou příležitost. Moc jsem se na to těšil, bylo to splnění mého hokejového snu.
Takže chápu správně, že jste vůbec nepociťoval obavy?
Obavy jsem také určitě pociťoval. Šel jsem do neznámého prostředí, takže jsem nevěděl, co mě čeká.
A co Vás tam čekalo?
Nová kultura, noví lidé, nový styl hokeje, nová pravidla, cizí jazyk a nové místo pro bydlení. Bydlel jsem u rodiny, která se stará o mladé hokejisty jak z Ameriky, tak celého světa. Poskytuje jim bydlení, stravu, ale i něco víc. Troufnu si říct, že pro mladé hokejisty je něco jako „adoptivní rodina“.
Jak si to mám představit?
Představte si americkou rodinu, která má své děti na univerzitách, díky své lásce k hokeji se starají o hokejisty z jiných zemí, poskytují jim zázemí a domov. Díky této americké rodině jsem mohl já a další hokejista z New Yorku prožít autenticky Den díkůvzdání. Pro mě bylo bydlení u této rodiny důležité, abych poznal běžný život Američanů.
Podívejme se teď na hokej v Americe. Řekl jste, že i toto bylo pro Vás nové. V čem konkrétně?
Viděl jsem, že přístup k hráčům ze strany trenérského týmu byl jiný než u nás, jednali s námi jako s profesionály. Dále jsem si musel zvyknout na menší hřiště, ale to se mně podařilo poměrně rychle. V Americe je také hokej ještě víc kontaktní než u nás.
Na jaké pozici jste v týmu působil?
Byl jsem obráncem.
Takže Vaším úkolem nebylo primárně dávat góly… Slyšel jsem však, že jste třeba pěkně přihrával, dokonce ve finálovém zápase celé juniorské americké ligy?
Ano, máte pravdu. Má povinnost byla vyhledávat kontakt a zakládat hru. Ano, přihrál jsem i ve finálovém zápase, nakonec jsme vyhráli 3:2 v prodloužení.
Vyhráli jste tedy celou ligu. Blahopřeji. Zajímalo by mě, jak jste to v týmu oslavili, a dále, jestli Vám tato zkušenost otevřela další dveře pro Vaše působení v cizině?
Děkuji! Oslavy proběhly s celým týmem i trenéry. Oslavili jsme to opravdu dobře. A co se týče té zkušenosti – určitě mám za sebou začátek, na který můžu v příštím roce navázat a usilovat o další kroky ve své kariéře.
Takže se na podzim vracíte?
Jakmile složím maturitu, vracím se zpět do stejného klubu i do stejné rodiny.
Vincente, děkuji za rozhovor. Ještě jednou blahopřeji ke sportovním úspěchům a upřímně Vám přeji úspěchy při maturitě i ve Vašem dalším životě – jak osobním, tak sportovním. Věřím, že budeme i po maturitě v kontaktu.
Děkuji Vám. Určitě v kontaktu budeme.
