Druhá část reportáže studenta Matěje Pavelky z dlouhodobé stáže v Irsku včetně úžasné fotodokumentace.
Tam hodně prší, že?
K mému překvapení jsem tady viděl déšť tolikrát, že by to i prvňák spočítal a ještě by měl rezervu. Co se týče počasí jako takového, tak chladnější větrné dny se rády mění s těmi slunečnými a teplými. Když se střídání přehoupne na tu jasnější volbu, není problém, jasně, pro mě, vylézt ven v tričku. A že tady pokaždé, co jsem venku, najdu zase nějakou jinou cestičku nebo místo, kam se podívat, všechno krásně podtrhuje.
Co tam jí?
Nic zvláštního, akorát vás zasáhne vlna brambor, maso mám více méně kuřecí, vepřové i hovězí, nechybí zelenina a samozřejmě nějaká šťáva, aby to bylo kompletní. Sem tam se objeví rýže a těstoviny bez problému, na mé přání je mám častěji, než kdybych byl potichu a neříkal nic.
A vy se tam normálně bavíte?
Bez komunikace by to tady asi vypadalo jako před skoro 2 miliony let, o tom to není. Mluvíme spolu o úplně normálních věcech, o tom, co kdo ten daný den prožil, jestli se stalo něco nového a hodně se nasmějeme. Prvotní impuls, který vám dá takové to teplo domova je nesmírně důležitý, i když by to měly být třeba 3 týdny.
Takže?
Pořád roste, ale hraje si tak jako předtím, hlavě se mnou.
Matěj Pavelka
